AIBookCraft

Chapter 2

Němá liška a píseň listí

2 min read

Druhého dne ráno slunce vyhnalo mlhu z údolí a Liora se vydala hlouběji do lesa, aby zjistila, co všechno temnota ohrožuje. Kráčela po úzké stezce, když vtom uslyšela slabé zašustění. Mezi hustým kapradím sedělo podivuhodné zvíře – štíhlá liška s hebkou rezavou srstí a neobvykle velkýma, smutnýma očima.

Liora k ní pomalu a opatrně přistoupila. „Ahoj, maličká, co tady děláš tak sama?“ oslovila ji vlídně.

Liška sebou cukla, ale neutekla. Zvedla hlavu, otevřela tlamu, jako by chtěla něco namítnout nebo zavrčet, ale nevyšel z ní ani hlásek. Byla němá. V očích se jí leskly slzy.

V tu chvíli se celým lesem rozlehla zvláštní, tklivá melodie. Stromy kolem nich se naklonily a listí zašumělo zvláštním jazykem. Liora, díky setkání s pramenem, rázem porozuměla tomu, co listí vypráví.

„Její hlas…“ vydechla Liora překvapeně. „Temnota jí ukradla vlastní hlas. Proto nemůže promluvit.“

Liška sklonila hlavu a smutně se otřela čenichem o Liorinu ruku. Dívka ji s citem pohladila po jemné srsti. „To je v pořádku,“ řekla tiše a podívala se jí hluboko do očí. „Já vím, jaké to je ztratit slova. Budu tvůj hlas, dokud zase nenajdeš ten svůj. Slibuji.“

Liška – jako by pochopila – rázem ožila. Její smutný pohled vystřídala jiskra odhodlání. Stala se věrnou průvodkyní a Liora ji pojmenovala Vixel, podle jiskřičky naděje, kterou v ní zahlédla. Společně vykročily vstříc hlubokému lesu.

✦ ✦ ✦

Privacy choices

Optional analytics help us improve AIBookCraft. They stay off until you allow them. We still count anonymous page views, without cookies or an ID. Writing, sign-in, and checkout work either way.

Change this choice any time. Read our Privacy Policy.