AIBookCraft

Chapter 7

6. KAPITOLA: Návrat ke kořenům a nepoddajné srdce

4 min read

Říká se, že domov je tam, kde je vaše srdce. Co ale dělat v situaci, kdy je vaše srdce rozbité na tisíc kousků a rozházené po celé Evropě? Po svém odchodu v srpnu 2018 jsem dlouhé roky sbírala střípky sama sebe. Nebylo to snadné. Každý den v cizině i po návratu byl provázen tichou bolestí, ale také rostoucí vnitřní silou. Věděla jsem, že se musím postavit na vlastní nohy, abych mohla čelit všemu, co mi život ještě přichystá.

A tak uběhlo zhruba osm let od té chvíle, kdy jsem v Rumunsku zabouchla dveře a utekla před týráním. Dnes jsem zpět v České republice, jen kousek od místa, odkud jsem kdysi jako osmnáctiletá holka odešla s igelitovou taškou v ruce.

Můj dnešní svět tvoří malý, úzký kruh. Blízko mě žije můj otec, kterému je už skoro sedmdesát let, a můj mladší bratr, který je o patnáct let mladší než já. S tátou máme dnes úplně jiný vztah než v mém dětství a mládí. Čas otupil ostré hrany, pohár trpělivosti a stáří nás oba naučilo dívat se na věci s větším nadhledem. Bratr je pro mě oporou, tichým svědkem toho, že v tom přece jen nejsem úplně sama.

Zatímco s mužskou částí rodiny se vztahy po letech urovnaly a našly svůj klid, s tou ženskou je to stále otevřená rána. Na svou matku, která v minulosti tak bezohledně zneužívala mé dobroty a stavěla proti mně lži, jsem zanevřela. Pochopila jsem, že pro vlastní duševní zdraví musím uzavřít kapitolu lidí, kteří mi ubližují. A sestra? Ta se nade mnou neustále povyšuje, dívá se na můj život skrz prsty a připomíná mi staré křivdy. Navzdory tomu všemu ji mám hluboko v srdci ráda. Neschovávám v sobě zášť, ale nosím v sobě jedno tiché přání – aby se jednoho dne trochu změnila, aby sundala tu masku povýšenosti a vzala mě takovou, jaká jsem. Se všemi mými jizvami, chybami a pády.

Ale ze všeho nejvíc, tím největším smutkem a zároveň nejsilnějším motorem mého dnešního života, jsou mé děti.

Můj syn, kterému je dnes už téměř šestnáct let, a moje dcera, téměř třináctiletá slečna, zůstávají v mém srdci každou vteřinu dne. Nemít je neustále u sebe, nemoci jim denně vařit, číst si s nimi nebo je jen tak obejmout, když přijdou ze školy, je břemeno, které mně jako matce rve vnitřnosti. Je to neustálý, vyčerpávající boj. Dělám absolutně všechno, co je v mých silách, pracuji, dřu a posílám jim to nejlepší, co můžu, aby jim nic nechybělo a aby věděly, že pro mě znamenají celý vesmír.

Nechci, aby na mě v budoucnu vzpomínaly jako na oběť či špatnou matku. Chci, aby si mě pamatovaly jako svou největší hrdinku – jako ženu, která se nezlomila, která za nich bojovala a která je nade vše na světě milovala, i když jí osud házel klacky pod nohy.

Když se dnes, ve svých čtyřiceti letech, podívám do zrcadla, nevidím už tu vystrašenou holčičku v inkubátoru, ani tu naivní dívku, která rozdávala své srdce lidem, jež si ho nevážili. Vidím ženu. Ženu, která prošla ohněm a neshořela.

Mám jedno jediné tajné přání, které nosím hluboko v hrudi. Chtěla bych být prostě šťastná. Vím, že mi život moc nepřeje – v partnerské rovině jsem narazila na temnotu a v kariéře to také nebylo procházka růžovým sadem. Ale i přesto, navzdory všem jizvám z dětství, alergii na vlastní bolest, ztrátám rodiny, ztroskotané lásce v cizině a odloučení od dětí, v sobě nosím neuhasínající naději.

Protože Isabell už ví, že štěstí není o tom mít dokonalý život z obálky časopisu. Štěstí je v tom, že žijete. Že dýcháte. A že i když vás osud srazí tisíckrát ke dnu, pokaždé se zvednete o krok silnější.

Toto je můj příběh. Příběh záhadné Isabell, která konečně našla svůj vlastní hlas.

✦ ✦ ✦

Privacy choices

Optional analytics help us improve AIBookCraft. They stay off until you allow them. We still count anonymous page views, without cookies or an ID. Writing, sign-in, and checkout work either way.

Change this choice any time. Read our Privacy Policy.