Chapter 3
2. KAPITOLA: Srdce na dlani a krutá daň za oběť
Léta plynula a z křehké dívky pod neustálým dohledem lékařů se stávala mladá žena. Píle a snaha vyhovět mě dovedly na střední odborné učiliště. Měla jsem před sebou obor, maturitní naděje, sny o tom, jak si po letech strachu v nemocnicích konečně vybuduji vlastní, klidný a samostatný život.
Jenže osud mé rodiny měl jiné plány.
Zatímco já jsem se snažila plnit své povinnosti, doma se hroutily finanční pilíře. Můj táta dřel od nevidím do nevidím, ale peněz v domácnosti zoufale ubývalo. Na povrch začaly vyplouvat dluhy, které matka nahromadila, a sestra se ocitla v úzkých kvůli nezaplaceným poplatkům na internátě a škole. Situace v rodině se stala neúnosnou. Každý den jsem vnímala tu tísnivou atmosféru plnou nevyslovených výčitek a strachu z exekucí a zítřka.
V té době jsem chodila do druhého ročníku střední školy. A tehdy jsem udělala rozhodnutí, které navždy předurčilo směr mého dalšího osudu.
Vzdala jsem se vlastního vzdělání.
Přišlo mi to jako jediná správná, morální věc na světě. Vždyť co je nějaká škola oproti záchraně rodiny? Věřila jsem, že jako milující dcera a sestra musím pomoci. Vzala jsem své mladé ruce a šla pracovat. Dřela jsem v zaměstnání, odříkala si každou korunu, každý kousek radosti, který k mládí patří, a celou svou výplatu poctivě nosila domů.
Vlastnoručně jsem uhradila dluhy na internátě a ve škole své sestry. Zaplatila jsem finanční závazky, které nadělala matka. Když jsem konečně položila na stůl doklady o zaplacení a s úlevou v srdci věřila, že teď se všem uleví a rodina drží pohromadě, přišel šok, který mnou otřásl do hloubky duše.
Můj tatínek se na mě podíval a s hněvem v hlase, bez kapky vděčnosti, mi vmetl do obličeje slova, která mě pálí dodnes: „Jsi hloupá. Úplně hloupá, že ses vybodla na školu a zahodila si budoucnost.“
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Neplakala jsem vzteky na něj, plakala jsem nad tou obrovskou nespravedlností. Udělala jsem pro ně největší oběť svého života – vzdala jsem se vlastní budoucnosti, abych je vytáhla z bryndy. A místo objetí a slov díků jsem sklidila jen opovržení a posměch. Nikdo se mě nezepthal, jak moc mě to bolelo. Nikdo neviděl tu tichou oběť. V očích rodiny jsem najednou nebyla hrdinka, ale jen hloupá holka, která si za to mohla sama.
A to byl teprve začátek pekla, které mě čekalo pod vlastní střechou. Místo vděku přišly lži a proměna v černou ovci...